V rodině matky a babičky a ve škole učitelky. I ve třídě jsme to byly hlavně my holky, kdo připravoval různé akce, kterými žil třídní kolektiv a někdy celá škola, jako ochotnické divadlo, literární akademie atp. Mělo mi být nápadné, že spisovatelky našeho kraje se kromě Boženy Němcové prakticky nedostaly do čítanek a literárních přehledů, ale jak říkám, některé věci mi prostě tenkrát unikly.
Takže až v průběhu prvního semestru studia sociologie jsem se začala cítit trochu nesvá. Ze světa, který strukturovaly ženy, jsem najednou byla v docela jiném světě. Všechny klíčové předměty vyučovali muži. Na stěnách školy visely vedle fotografií známých světových myslitelů portréty významných brněnských profesorů, bývalých děkanů a vedoucích kateder. Jeden spolužák, který studoval sociologii v kombinaci s filosofií, u piva prohlásil, že s holkama se o poezii ani filosofii bavit nedá. Jiná spolužačka přišla znechucená z přednášky, kde ji nejmenovaný docent ponížil tím, že když před třídou vysvětloval, co je to experiment, nutil ji, aby odpověděla na následující otázku: „Horáčková, tak když budete chtít zjistit, zda platí hypotéza, že láska prochází žaludkem, co uděláte? Napadá vás nějaký příklad experimentu? Nebudete svému příteli vařit pořád párky, ale… No Horáčková, co mu uvaříte? A jak pak hypotézu vyvrátíte nebo potvrdíte?“ Spolubydlící na kolejích zas nedostávala od rodiny žádné peníze, studium si musela financovat sama, její rodina se nedomnívala, že dívka potřebuje vysokou školu, a proto ji nepodporovala.
Studium na vysoké škole, život mimo domov a konfrontace s rozmanitými osudy lidí mě postupně vyváděly z představy o světě, že kluci sice nejsou příliš bystří (kromě zářných výjimek, které dokázaly oslnit již na střední škole) a zásadní pro to, co se kolem mě děje, ale v zásadě jsou roztomilí a zábavní a často i přitažliví. Došlo mi, že hodně mužů (a dokonce mnoho žen) se domnívá, že všechno funguje a má fungovat naopak. Ne příliš bystré ženy mají svou hodnotu, pokud jsou roztomilé a přitažlivé. Naštěstí studium nesestávalo pouze z pozorování hlav světových sociologů zavěšených na stěně. Objevily se kurzy zaměřené na gender a tentokrát už jsem se jim nevyhnula, jako té seminární práci o spisovatelkách. Už mi to nepřipadalo „mimo, zbytečné a nudné“.
Ukázalo se, že sociologie se bez genderu neobejde. Kdo říká, že ano, tak si jen nechává uniknout souvislosti, tak jako já před maturitou. Vezměme si jen příklad se vzděláním. Možná, že právě teď přemýšlíte o studiu na univerzitě. Zajímá vás, jaké bude vaše uplatnění a jak zvýší vysokoškolský diplom vaše šance na dobrý výdělek. Můžete do těchto úvah zapojit tvrdá data a podívat se na statistiky. Pokud vystudujete vysokou školu, budete součástí skupiny, jejíž průměrná měsíční mzda je podle Českého statistického úřadu cca 42,5 tisíc Kč měsíčně. Toto je průměrná měsíční mzda vysokoškolsky vzdělané osoby. Do svých úvah byste ale měli zapojit i genderové hledisko. Protože pokud se vám to zdá málo, máte šanci na pár tisícovek navíc, a to v případě, že jste muž. Průměrný výdělek mužů vysokoškoláků je 50 tisíc Kč. Pokud jste žena, připravte se na to, že to bude něco okolo 35 tisíc, tj. o necelých 8 tisíc míň, než je průměr vysokoškoláků bez ohledu na pohlaví. A raději zavřete oči a nemyslete na to, že je to o 15 tisíc míň, než kolik vydělá váš stejně vzdělaný mužský kolega. Pokud jste žena, můžete se utěšovat tím, že před sto lety byste s největší pravděpodobností na vysokoškolské studium nemohla ani aspirovat. Nemohla byste chodit k volbám a mohla byste vykonávat jen velmi omezenou škálu zaměstnání, ze kterého by vás tak jako tak vyhodili, pokud byste se vdala. Společenská změna je možná a někdy se děje dokonce k lepšímu i pro ty, kdo jsou v neprivilegovaných pozicích. Na druhou stranu to, že bylo hůř, neznamená, že nelze nic dělat pro to, aby bylo ještě lépe.
Dnes se genderu věnuji profesionálně a genderová studia na Fakultě sociálních studií sama vyučuji. Žasnu, kolik lidí už při maturitě vidí, jak pozoruhodná je disproporce mezi tím, že lidstvo tvoří zhruba z 50 % ženy a z 50 % muži, zatímco v učebnicích či denním tisku to vypadá, že ženy tvoří jenom menšinu. Učit gender je vzrušující, protože studentky a studenti, kteří přicházejí na semináře a přednášky, nebývají zpravidla těmi, kteří jen chtějí vysokoškolský diplom, a tak se rozhodli přetrpět pár semestrů na nějakém oboru. Diskutují, polemizují, zpochybňují. Navíc jsou angažovaní a spolupracují s různými nevládními organizacemi, chystají vlastní projekty.
Pokud přemýšlíte, co studovat, bez ohledu na to, zda jste žena nebo muž, může vám připadat, že genderově asymetrické uspořádání společnosti je zajímavé téma. Že by stálo za to blíže to všechno prozkoumat, přemýšlet o tom, jak souvisí kupříkladu emoce s vyděláváním peněz, nenávist se sexuálními praktikami nebo třeba chudoba s rozením dětí. I za tím vším je gender. Možná vás to nejen zajímá, ale máte i pocit, že by se s tím mohlo nebo mělo něco udělat. Pokud ano, přihlaste se ke studiu genderových studií.
Lucie Jarkovská, na katedře působí jako odborná asistentka
Doplněno: více informací najdete na stránkách oboru a na facebookovém profilu.