Reklama
 
Blog | Sociologie FSS MU

Konec politických ideologií

„Nevím ještě přesně, kde budeme stát, ale vím, jak by měl fungovat tento stát…“[Andrej Babiš]

Přichází rok 2012. Andrej Babiš zakládá politické hnutí ANO2011 s úmyslem skoncovat s korupcí, snížit daně a zlepšit fungovaní státní správy. Již od počátku svého vzniku se Hnutí ANO stává předmětem dohadů. Je to především kvůli odmítnutí pravo-levého ideologického základu strany.

Může se nově vznikající politická strana vzepřít pravo-levé politické typologii? Jak se tradicí posvěcený politologický koncept aplikovaný na všechny politické strany zničehonic rozplyne? Abych srozumitelně odpověděl na tyto otázky, musím se vrátit na začátek.

Politická scéna České republiky zažívá mezi lety 2011 a 2013 otřesy nevídaných rozměrů. Voliči hledí novými směry a tradiční politické strany nadále ztrácejí své jistoty. Cliché o nárůstu popularity politických stran s krajními řešeními se opět vyplňuje. Vratká demokracie jako by polévala květinu nenávisti, která v nejistých dobách vždy o něco povyroste. Potají se chystá revoluce, která skončí obdivuhodným úspěchem. Stejně jako ostatní revoluce, i tato má své oběti, jen jimi nejsou lidé.

Reklama

Hnutí ANO2011 vstupuje na politickou scénu a slibuje lidem lepší časy. Distancuje se od tradičních politických stran, které stíhá jedná korupční aféra za druhou. Vzhledem k všeobecné skepsi k politickým elitám se nový přístup k řízení státu charakteristický ideologickou očistou a podnikatelskou racionalitou jeví jako příjemná změna. Přesto je mnoho lidí zmatených či podrážděných. Kam ANO zařadit? 

Levice či pravice. Základní identifikační nálepka každé strany. Pomáhá spojit stranu s určitým typem myšlení. Na jejím základě můžeme politickou stranu okamžitě přijmout či odmítnout. Výmluvným důkazem může být článek Jana Háska, kde autor říká:

 

 „Nicméně lidem rozumím, proč se ptají stále na to, kde si Hnutí ANO stojí. Zda napravo či nalevo. Chtějí se alespoň v základech zorientovat. Jsem na tom vlastně stejně. Osobně jsem pravicově orientovaný člověk a přál bych si, aby Hnutí ANO byla pravicová strana.“

 

Podobným příkladem je o něco radikálnější výrok poslankyně Evropského parlamentu Olgy Sehnalové.

 

„Ne. Nenechme se ošálit! TO PODSTATNÉ, O CO TU JDE JE PROGRAM! A ten JE BUĎ PRAVICOVÝ NEBO LEVICOVÝ! Tak s pravdou ven!“

 

Předvolební průzkumy v roce 2013 potvrzují nadále rostoucí popularitu Hnutí ANO. Panika zachvacující politiky je nevídaná. Jednou z nejfrekventovaněji používaných zbraní proti Andreji Babišovi je neutichající snaha získat pravo-levé přiznání. K ničemu takovému nedochází a Babiš získává necelých 19 % hlasů v poslanecké sněmovně.

Kolektivní představa pravo-levého politického světa se dostává do existenčních problémů. Instituce, jejíž legitimita se zdála nezpochybnitelná, ztrácí svůj esencialistický nádech. Tradiční politologická typologie se v očích mnohých stává zbytečnou. Začíná nový věk, věk „anti-ideologických“ politických stran. Pro mnohé je nový věk příslibem změny politického universa. Jiní nejsou schopní vychýlení politického spektra z pravo-levé škatulky přijmout. Zbytku je to jedno.

Politici „tradičního“ politického světa nejsou ochotni nová pravidla hry akceptovat. Napadají ANO i jeho praktiky. Občané „revoluci proti tradičnímu politickému systému“ vítají a s velkou dávkou optimismu odevzdávají budoucnost státu do rukou Andreje Babiše.

Není jednoduché předpovědět, jak celý pokus „podnikatelského státu“ dopadne. Na první pohled je patrné, že podnikatelé a vysocí funkcionáři soukromých podniků nemohou být politici. Výmluvným důkazem jsou stále eskalující problémy se zvolením nového ministra dopravy ČR, viz odkaz. Na druhou stranu, popularita pana Babiše a ANO2011 neustále roste, což hovoří o společenské toleranci vůči „drobným“ problémům doprovázejícím vznik podnikatelského státu.

O tom, co nám pan Babiš v budoucnosti poví, se mohu pouze dohadovat. S jistotou ovšem mohu říci, co nám sdělil (i když velmi nepřímo) v minulosti.

Politická strana nemusí za každou cenu ideologicky ukotvit svůj program. Rozhodnutí v politice nejsou pravá či levá. Pokud podlehneme bytostnému skepticismu, můžeme říci, že nejsou ani dobrá či špatná; tuto diskuzi bych ovšem ponechal stranou. Andrej Babiš se objevil ve správný čas na správném místě a bojem proti tradičnímu politickému systému získal hlasy statisíců voličů. Stačilo mu jen jediné. Dokázat, že není jedním z „tradičních politiků“. Například zabitím pravo-levého politického strašáka.

Jakkoliv se idea podnikatelského státu jeví, občané musí zůstat bdělí. Projekt podnikatelského státu, oproštěný od ideologie, může být dalším populistickým tažením. Je povinností každého z nás sledovat tým Andreje Babiše, aby byl v případě nutnosti zastaven.

Prohlédnutí skrze jeden z nejpoužívanějších politologických konceptů může vnést živou vodu do politického života celé společnosti. Co je důležitější, může přinést ponaučení pro mnoho dalších oblastí sociální života každého z nás. Co společnost vytvořila, není přirozené. Mnohé mýty jsou zbytečnou sociální iluzí, které jsme vlivem „tlaku“ našeho okolí uvěřili. Tyto mýty nás následně omezují v našem jednání a rozhodování. Stačí se jen rozhlédnout okolo sebe.

 

Ondřej Malina, student magisterského stupně