Představte si, že je vaším úkolem uspořádat fotografickou výstavu, která bude součástí akcí na podporu zájmu o vědu a techniku u dětí a mládeže. Co by taková výstava mohla zobrazovat? Mělo by to asi být něco, co dnešní děti a mládež zaujme a co má spojitost s vědou. Proto je dosti překvapivé, že se na takové výstavě v Knihovně AV ČR objevily ženské akty. Stejně dobře tam mohla být roztomilá koťátka nebo hrdinky a hrdinové populární trilogie Hunger Games. S vědou souvisí pramálo stejně jako půvabné ženy, ale třeba by to alespoň děti nebo mládež skutečně do knihovny nalákalo. Na výstavě se však objevila stylizovaná ženská těla, která nejspíš děti ani mládež nezajímají a pokud by snad na výstavu přeci jen dorazili, muselo by to v těch bystřejších jistě vzbudit otázku: Proč toto?
Knihovna AV ČR se k Týdnu vědy připojila vlastním minifestivalem s názvem Knihovna snů aneb Oheň pekelný, který zároveň odkazoval k výročí upálení Mistra Jana Husa. Kromě výstavy byl program naplněn řadou přednášek. A není bez významu, že zatímco ženám bylo vyhrazeno místo na fotografiích navozujících poetiku doby před sto lety, mužům byly přiřčeny pozice přednášejících. Pro děti i mládež, stejně jako pro veřejnost, vzkaz dosti zřetelný: ženy nechť jsou krásné a pasivní, muži chytří a aktivní. Ostatně i ta představa o poetice začátku 20. století je takové patriarchální klišé. Výstižně jej nedávno rozkryla krakovská blogerka Karolina Żebrowska, která natočila video připomínající, že ženy před sto lety nebyly jen secesní krásky, ale také tovární dělnice a z pracovních míst se pro ně nejčastější nabízelo povolání služky, ženy neměly volební právo a celá poetika ženského půvabu pramálo reflektuje životy, touhy a zájmy skutečných žen.
Proti výstavě se ohradily Genderová expertní komora a Kongres žen. Tyto dvě instituce zaslaly knihovně dopis, ve kterém vyjádřily nesouhlas s takovým způsobem propagace vědy v instituci, která by měla stereotypy a společenské nerovnosti spíše pomáhat odstraňovat. Knihovna reakci zvážila a rozhodla se výstavu přesunout. Rozhodnutí knihovny vzbudilo obrovské emoce. Ty dokládají, že ačkoli máme rok 2015, jak zdůraznil nový kanadský ministerský předseda, když vysvětloval, proč v nové vládě zasedá 50% mužů, 50% žen, osoby se zdravotním postižením a osoby různého vyznání, stále i v civilizovaných státech Evropy najdeme silné zastánce velmi tradičních představ o ženách.
Reakce byly velmi ostré a neváhaly kritiky a především kritičky výstavy obvinit z nedemokratických postupů, z totalitních praktik 50. tých let, zhovadilosti, neschopnosti pochopit umění a tak dále. Co je ovšem horší, debata se nenesla v duchu logických argumentů, které by obhajovaly smysluplnost výstavy v kontextu, ve kterém byla uspořádána, ale v útocích ad hominem. Kritičky nemají právo kritizovat, protože jsou to jen sexuálně frustrované ošklivé báby, o které by si většina mužů neopřela ani kolo či použitý toaletní papír, znělo v debatách a objevovalo se v článcích z pera renomovaných publicistů. Je-li tomu tak, je pro dotyčné opravdu štěstím, že nejsou krásnější, neboť málo kdo by asi stál o to, aby si o něj většina mužů opírala kolo nebo toaletní papír.
Nemá ale smysl přít se o to, zda jsou feministky ošklivé či krásné, sexuálně náruživé nebo frustrované. Důležité je, že v demokracii můžou aktivním občanem a občankou být všichni, bez ohledu na svůj vzhled a sexuální seberealizaci. Každý, kdo používá tento typ argumentu, pouze demonstruje intelektuální neschopnost či lenost vystavět vlastní argumentaci na logice. Obhájci výstavy by proto měli nejdříve odpovědět na otázku: Je takováto výstava smysluplnou náplní Týdne vědy a techniky? Může oslovit mládež? Co jim o vědě a technice říká? Tím by mohli kontrovat odpůrcům výstavy ve smysluplné debatě. Bohužel se zdá, že efektivnější je se smysluplným debatám vyhnout a raději vířit emoce.
Lucie Jarkovská, odborná asistentka